20 let po pádu Zdi. Ohlédnutí za německou politikou

pondělí 9. listopad 2009 17:05

Německo zažilo před dvaceti lety pád, ale rozhodně ne pád vlastní politiky. Dnes je tomu přesně 20 let, kdy byla zbourána Berlínská zeď, která oddělovala dva světy – komunistický a demokratický. Obavy ze znovusjednocení Německa jak se za tu dobu ukázalo byly liché. Německo dává celé Evropě a potažmo i světu lekci v provádění demokracie v praxi. Žádný další Hitler či jiný pomatenec nemá prakticky šanci otočit kormidlem dějin a nasměrovat tuto zemi k dalším krvavým vítězstvím. Naopak Německo je stále velmi háklivé (toto slovo připomíná nechvalně známý hakenkreiz, ale tentokrát má být ironií) na jakékoli podněty, které by mohly uvrhnout celou společnost do extrémismu a vyhlásit nový Drang nach Osten.

Velmi dobře pokračovalo v uskutečňování evropské integrace, zvláště pak v rozšiřování o nové země bývalého východního bloku. Samo na vlastní kůži pocítilo, jaké to je se vypořádat s dědictvím socialismu, když absorbovalo tak rychle východní Německo. Sama bývalá NDR se stala součástí nejen jednotné Spolkové republiky, ale také Evropských společenství a Severoatlatické aliance. Snad právě to přesvědčilo tamní politické špičky k aktivní evropské politice. Německo si bylo vědomo toho, že by bylo nepsravedlivé jen jednu zemi přijmout do západních struktur a ostatní by jen přihlíželi. I nasazení německých jednotek mimo území SRN od roku 1945 nijak neradikalizovalo tamní politickou atmosféru. Je tedy z historického pohledu až obdivuhodné jak důsledně a naprosto opačně se projevuje německá politika na světové scéně. Kancléřka Angela Merkelová už podruhé obhájila svou funkci, což působí pozitivně, protože zrovna ona je bývalou občankou NDR. To je tedy to pozitivní, co přinesl pád pověstné zdi. Horší už je to s přístupem Německa jako regionálního vůdce Evropské unie. Přezíravý postoj ohledně možnosti přístupu pracovních sil na jejich trh je dokladem toho, že sice s námi v Evropě počítají, ale zas až tak moc nám nevěří, respektive mají stále určitou nedůvěru ve východní země. Další problém je platnost či neplatnost tzv. Benešových dekretů. Je absurdní, že toto se musí řešit a přetřásat i takřka 65 let po ukončení bojů. Bylo to ostatně i Německo, které se tak zatvrzele stavělo proti americkému zásahu v Iráku (což bylo jeho právo) a hledělo na „novou Evropu“ s jakou drzostí, že se to pokusili tyto země na východ od kdysi železné opony zaujmout vlastní postoj. Německo je bezesporu tahounem evropské integrace, významně se podílí na utváření budoucí Evropy, rozhodně je lepší než bylo kdykoli v minulosti, ale jako velmoc by si mělo uvědomit, že rozloha státu  a počet obyvatel nehrají již významnou roli, a to platí dvojnásob mezi demokratickými zeměmi, které by si měli být co nejblíže, ať leží vedle sebe ve středu Evropy nebo za oceánem v Austrálii.

Michal Borůvka

Michal BorůvkaČlověk, který se chce za každou cenu zviditelnit07:5110.11.2009 7:51:05
Honza Marek, KanadaPro Ondreje23:439.11.2009 23:43:01
OndřejPane Borůvko, ten váš příspěvek20:279.11.2009 20:27:20

Počet příspěvků: 3, poslední 10.11.2009 7:51:05 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Michal Borůvka

Michal Borůvka

O všem co by nemělo být opomíjeno.

Politolog

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy